Jozef Banáš už není českým čtenářům neznámý, vždyť v posledních dvou letech mu vyšla už třetí přeložená knížka do našeho jazyka. Po Zóně nadšení a Zastavte Dubčeka se ale jedná o změnu, kterou byste od autora politické literatury nejspíš ani nečekali. Kód 9 je o hledání lásky a smyslu života.

Mám rád knížky, které si vás získají už na prvních stránkách. Pomalé rozjezdy, tak typické například pro severské detektivky, mi většinou nesedí (byť je dobré se přes ně dostat, třeba zrovna v případě severské krimi). Kód 9 Jozefa Banáše je knihou, u které už od prvních kapitol přesně víte, že ji musíte dočíst. Nejde jen o to, jak příběh dopadne. Hned zezačátku Kód 9 zaujme přítomností vzrušujícího mystéria, o kterém se vám bude zdát i v noci.

Čím více jsem byl v příběhu, tím více mne hnal k jeho závěru. Míchá se tu duchovno, cestopis, míchá se tu detektivka a další ingredience – a přesto výsledný “tovar” nepřipomíná dort pejska a kočičky. Jozef Banáš přichází se spoustou myšlenek, které ve čtenáři zůstávají rezonovat hodně dlouho.
Je to takový ten pocit, když zavřete knihu, odložíte ji na stolek a pořád se na ni musíte dívat. Magická podoba obalu českého vydání tento pocit jen a jen umocňuje.

Hlavní postavou románu Kód 9 je Michal – slavný muzikant, kterému náhle vstoupí do života tajemná žena. Michal dostane úkol, v rámci kterého procestuje téměř polovinu světa. Autor knížky se prostřednictvím této postavy (a dalších jiných) zamýšlí nad náboženstvím a nad tím, jak odlišně (a přitom stejně) lze vnímat víru. Zamýšlí se nad tím, jak podstatné je, aby mužská i ženská složka světa byla ve vzájemné symbióze, harmonii. Kód 9 připomene ranné knihy Paola Coelha – s tím rozdílem, že narozdíl od Coelha Jozef Banáš nedává zaručené manuály pro život. Jozef Banáš pouze otevírá kontroverzní témata – a píše o tom velmi poutavě.

My v Česku přicházíme o důležitou součást éteru, který se kolem této knížky vytvořil. Na katolickém Slovensku se o knížce hodně diskutovalo. Není divu, když boří katolická dogmata a píše o tom, že je třeba lidem otevřít oči a zbavit je “stádnosti”, kterou v katolické církvi zažívají. Více než Paola Coelha vlastně román připomíná, v určitých aspektech, Da Vinciho kód od Dana Browna. Brown, stejně jako Banáš v Kódu 9, boří zažité představy a mýty o církvi a přináší šokující informace. O jejich skutečnosti nebudeme spekulovat a zůstaneme u faktu, že se nám dostala do ruky především beletrie. Příběh, který vznikl v autorově hlavě.


Tomáš Fojtík
2.2.2012